Už delší dobu jsem přemýšlela o tom, že bych na stránky napsala článek na téma stres. Jednoho dne se mi dostal do ruky následující text, ve kterém je popsáno to, co jsem zde chtěla uvést, naprosto přesně. Autorem tohoto textu z roku 1994 je Daniel Whiteside, jeden ze spoluautorů metody kineziologie OneBrain.

Fyzické tělo dokáže neuvěřitelné věci. Vždycky tě podpoří, udělá to nejlepší, co může, aby se zahojilo všechno, co v různých jeho systémech nefunguje a vždy souhlasí s naším rozhodnutím – dokonce i tehdy, když ho naše volba zničí.

V tomto století se naše životní naděje ohledně zajištění dobrého a trvalého zdraví díky zvýšené uvědomělosti v lékařských kruzích i veřejnosti výrazně změnily. Podle dnešního tvrzení lékařů není důvod, proč by člověk nemohl žít 120 let a déle!

Proč tedy onemocníme a proč někdo trpí chronickými bolestmi? Proč umíráme?

Odpověď je velice prostá. Zabíjíme sami sebe.

Jak? Připravíme se na nemoc a bolest tím, že si udržujeme hladinu stresových hormonů na takové úrovni, až tělo není schopno samo obnovit svou rovnováhu. „Slabý článek řetězu“ se zlomí a výsledkem je nemoc, případně i smrt.

„Nemoc“, anglicky Disease, je mimořádně zajímavé slovo. Webster definuje jeho první slabiku „dis“ jako „oddělené, pryč od něčeho, opak něčeho, předponu ne-„. Definice druhé slabiky – „ease“ zní: „fyzické pohodlí a uvolnění, duševní klid“. (I český výraz lze podobně rozdělit: ne-moc, „moc“ zde můžeme chápat jako schopnost, sílu.)

Slovo „ne-moc“ tedy v obou jazycích nejen definuje problém, nýbrž i jeho řešení. Zajímavé, není-liž pravda?

Má-li tělo dostatek příležitosti fyzicky a mentálně se uvolnit, samo opětovně během několika hodin navodí přirozenou rovnováhu. Co když mu však tuto příležitost neposkytneme?

Co když jsme vystaveni stresovému působení několik dní, týdnů, měsíců, let?

Stres jako takový není fyzického původu. Jeho původ tkví v psychice – nejde o to, co děláme, ale o to, jak se v souvislosti se svou činností cítíme. Stres je negativní emocionální reakce na životní události. Účinky dlouhotrvající negativní emoce, jejíž výsledkem je toxicky zvýšená hladina stresových hormonů v těle, v konečném důsledku negativně ovlivní celý organizmus.

Trvalá negativní emoce navodí nemoc (ne-moc, ne-schopnost). A kdo udržuje negativní emoci?

Podívejme, tělo obviňovat nemůžeme. Tělo pouze čeká na to, aby se samo mohlo vyléčit. Jen my dokážeme vytvořit a udržet stres, produkující nedostatek dobrého tělesného a duševního zdraví. Já jsem člověk, vytvářející nemoc. A jsem-li tvůrcem nemoci, stejně dobře si mohu zvolit pro tvorbu duševního klidu, fyzického uvolnění – nejprve mentálně a pak fyzicky.

Jakmile uvolníš negativní stres, stavy jako pohoda a uvolnění opět proniknou do tvého povědomí a tělo získá rovnováhu.

Tento text je součástí úvodního slova ve skriptech vydaných pro výuku metody One Brain.

Potěšilo mě, že nyní v roce 2019 (tedy 25 let po vydání původního textu) se setkávám s podobnými názory v časopisech a knihách, které se zabývají působením psychiky na fyzické zdraví člověka, tzv. psychosomatikou.

Velkým propagátorem psychosomatiky v České Republice je MUDr. Jan Hnízdil, který na toto téma napsal několik knih (například Příběhy obyčejného uzdravení).

Dokonce i renomovaný psycholog Radkin Honzák vydal knihu Psychosomatická prvouka, na jejímž přebalu je uveden tento text:

Vstupovat do světa psychosomatiky vyžaduje odvahu, ale především drzost – odvahu opouštět pohodlné cesty a drzost šlapat po trávníku, na němž je umístěna po několik století výstražná cedule udržovaná medicínským establishmentem za všech panujících režimů s nápisem NEVSTUPOVAT.

V červnu 2019 vyšel v časopise Téma výborný článek s názvem O chorobách duše a těla, kde se psycholog Martin Pospíchal zabývá vlivem psychiky na imunitu. Autorem článku je Ivan Hamšík.

Uvolňováním negativního stresu se také zabývá metoda Kineziologie One Brain.