Bolesti ramene

Nedávno jsem se setkala s jedním z mých klientů, který byl před lety u mě v poradně řešit opakující se bolesti ramene. Řekl mi, že jeho bolesti ramene se podařilo vyřešit po jediném sezení, a proto za mnou posílá své přátele a známé, když mají podobné problémy.

Na mou žádost byl ochotný se podělit s námi o svůj příběh, který zde zveřejňuji:

Problémy s levým ramenem mi začaly v roce 2010 (to mi bylo 40 let) při letní dovolené s rodinou v Řecku. Dovolená byla fajn, jen bylo hrozné vedro. Ubytované jsme byli v malém hotýlku v malých místnostech a právě kvůli tomu vedru jsme nechávali přes noc puštěnou klimatizaci. Bolest ramene mi začala už v průběhu pobytu v Řecku a po návratu do ČR se ještě zhoršila. Po cca týdnu už jsem s ramenem ani nemohl hýbat a narušovalo mi to docela zásadně i spánek. Nakonec jsem kvůli tomu šel k doktorovi. Tam mi řekli, že příčinu nedokážou najít a že díky relativně nízkému věku by to neměla být artróza ani revma. Předepsali mi jen prášky na bolest a doporučili klid. A nic víc. Po nějakém čase (cca 14 dní bolest pomalu ustoupila a vše se vrátilo do normálu. Problém se nicméně po nějakém čase objevil znovu a zase ustoupil. To se opakovalo několik let a bylo to hodně nepříjemné, protože mě to vždy na týden až 14 dní způsobilo velké bolesti a vyřadilo z aktivního života. V roce 2018 (ano, po 8 letech) jsem se rozhodl tento problém řešit pomocí kineziologie One Brain. V rámci sezení jsme identifikovali několik možných příčin, přičemž hlavní byla emoce odmítnutí. Prošel jsem celým procesem odbloku a následně odcvičil zadané domácí úkoly. Bolest ramene ustoupila během asi dvou dní a co je nejdůležitější, už nikdy se nevrátila (tento příběh píšu v roce 2026, tedy 8 let po sezení). Díky moc za to, je to skoro jako zázrak!

Zkušenost z mé praxe ukazuje, že fyzická bolest může být spojená s nezpracovanými traumaty, která se uložila hluboko v mysli a následně i v těle klienta.

Bolesti fyzické předchází bolest psychická.

Proměny v kineziologii

Moje lektorka, u které jsem studovala metodu Kineziologie One Brain, Mgr. Míla Rutová dokáže v krátkém čase vysvětlit metodu kineziologie One Brain. Setkání s ní je vždy nezapomenutelné, proto jsem se rozhodla zveřejnit záznam její přednášky ze srpna 2025 z Mezinárodního Kongresu Zdraví, který se konal v Praze.

Kompletní anotaci přednášky najdete na stránkách kongresu https://www.mkz2025praha.cz/program-cs/miloslava-rutova

Maturitní práce na téma Zvládání stresu pomocí kineziologie

Jedna z klientek, která má pozitivní zkušenost s kineziologií v mé poradně již od dětství, se rozhodla vypracovat svoji maturitní práci na téma Zvládání stresu pomocí kineziologie.

S jejím svolením a s laskavým svolením Střední zdravotnické školy v Hradci Králové jsem umístila její práci i na svoje stránky, kde si ji můžete přečíst.

Maturitní práce na téma Zvládání stresu pomocí kineziologie

Zadržování stolice

Zadržování stolice se objevuje často u dětí, od batolecího věku. Někdy tento problém přetrvá až do předškolního nebo mladšího školního věku. Příčiny mohou být různé. Práce na vědomé úrovni (tj. domluva po dobrém ani po zlém) nepomáhá.

Po uvolnění stresu spojeného se zadržováním stolice se dostavil u některých dětí úspěch okamžitě (ještě týž den), u někoho to trvalo i několik týdnů. Rodiče jsou nadšeni, protože mohou tento problém u svého dítěte považovat za vyřešený.

Pro ilustraci uvádím se svolením paní L. její email, který mi poslala po absolvování jednoho sezení:

Dobrý den, paní Věrko,

využila jsem Vaši pomoci minulý týden ve středu a nyní se chci s Vámi podělit o radost. Syn se během víkendu vykakal do plenky bez fňukání, plakání, stěžování si nebo potřebou se tulinkat. Prostě přišel ze zahrady už s plnou plenkou. V úterý ráno najednou také přišel, že se vykakal. Vůbec nebylo během pondělí žádné si stěžování, že ho bolí zadeček. Ani těsně před kakáním nic. Včera večer, když řekl manžel, že už si jdeme lehnout do postýlky, tak odpověděl, že ale předtím se ještě vykaká. Tak se ho manžel zeptal, zda by to nechtěl zkusit na záchod a on pohotově souhlasil. Já jsem to vůbec nezaregistrovala, byla jsem zrovna v jiné místnosti a syn pak celý šťastný za mnou přiběhl, že se vykakal do záchodu. Čučela jsem jak puk, ani jsem tomu nemohla v první chvíli uvěřit.

Žádné jiné změny jsme nedělali, nedávala jsem mu za poslední týden ani ten Forlax. Věřím, že jste nám pomohla právě Vy a za to Vám moc děkuji. Já tomu nerozumím, ale řekla jsem si, že taky nemusím chápat úplně všechno. Věřím, že se dějou věci mezi nebem a zemí a jsem jen ráda, že se dějou i nám.

Já sama cítím velkou úlevu, jak kdyby mi spadl kámen ze srdce. Dny jsou nyní mnohem veselejší, pohodovější, já jsem klidnější. Ještě jednou velké díky a těším se na naše další setkání. 🙂

Přeji Vám krásný a pohodový den.

L.

Strach z létání

Strach z létání zažívá mnoho lidí bez rozdílu věku a pohlaví. Ti, kdo jej zažívají, mají pocit, že tento problém nemá řešení. Na odstranění tohoto bloku opakovaně u mnoha klientů stačilo jedno sezení. Příkladem je paní Z. (27 let), která mi po absolvování sezení napsala tuto zprávu:

Dobré ráno přeji, jen Vám chci napsat, že můj strach z lítání je podle všeho pryč. Cesta do Athén byla úplně v pohodě, byla jsem v naprostém klidu, cestou zpátky byla malá nervozitka, ale jen krapet. Ačkoli vím, že mi kineziologie vždy pomohla, byla jsem v tomto případě velmi zvědavá, jestli odblok klapne. A ano, jako vždy. Moc děkuji a přeji hezký víkend. Z.

Jak vyřešit šikanu bez konfrontace s útočníkem

Šikana je ve společnosti velké téma. Za dobu své praxe jsem pracovala s mnoha šikanovanými dětmi i dospělými. Ústředním tématem u obětí šikany je vždy strach, nejistota, pocit bezmoci a zoufalství. Zajímavé je, že do šikanování se zapojují mimo jiné i „dobře vychovaní“ a jinak bezkonfliktní jedinci.

Když jsem byla mladší, všímala jsem si, že vosa nebo včela zaútočí na člověka, který cítí strach, pokud je vosa nebo včela nablízku. Viděla jsem také, jak se naše stará a hodná fena ohnala a zavrčela na neteř, která se psů panicky bála. Dokonce mi jedna kamarádka vyprávěla, že se bojí ptáků a když jde po Náměstí Svobody v Brně, holubi na ni dělají úplné nálety a ostatních lidí si přitom nevšímají. Myslela jsem si, že je to tím, že se člověk, který se bojí, začne potit a ten pot (nebo jeho zápach) dráždí zvířata k útoku. Dnes už si to nemyslím. Zvířata dokážou velmi citlivě zaznamenat energii strachu a ta je dráždí k útoku. Stejně tak i lidé reagují na energii strachu, kterou vycítí z druhých.

Příklady

Dál uvádím několik příkladů ze své praxe, kdy jsme pracovali cíleně s odstraňováním strachu z útočníků (šikanujících jedinců) a následně dosáhli pozitivní změny celé situace.

Astmatický záchvat

Před lety mi volala kamarádka, že její jedenáctiletou dceru odvezla sanitka se silným astmatickým záchvatem. Dcera byla právě po nemoci a druhý den měla jít do školy. Záchranáři po rozhovoru s dívkou matku upozornili na to, že spouštěčem záchvatu bylo zřejmě silné psychické rozrušení. Po rozhovoru s dcerou rodiče zjistili, že v době, kdy dcera nebyla ve škole, třídní učitelka přesadila přímo před ni děvče, které bylo její největší „nepřítelkyní“. Tuto informaci se dcera dozvěděla od spolužaček přes SMS právě v den, kdy dostala astmatický záchvat.

Matka s dcerou přišly do poradny a dívka absolvovala jedno sezení, kde si prošla několika odbloky (změna negativních zážitků na pozitivní).

Po dvou měsících mi udivená maminka volala, že žádný další astmatický záchvat neproběhl, ale hlavně, že u nich včera bývalá „nepřítelkyně“ zvonila a šly s dcerou ven jako kamarádky.

Odpor k chození do mateřské školy

Jednalo se o pětiletou holčičku, která tři měsíce každé ráno plakala a nechtěla jít do školky. Pro rodiče dívenky to byl velký stres. Rodiče znali důvod, ale nevěděli si rady s řešením. Příčinou bylo chování dominantní holčičky ve třídě, která se s ní nechtěla kamarádit, byla na ni zlá a naváděla ostatní děti, aby se s ní nekamarádily.

Stačilo jedno sezení a nadšená maminka mi psala, že se vše vyřešilo. Dokonce viděla, jak se ona dominantní holčička vřele s dcerkou vítá a při školní besídce stojí vedle sebe a drží se za ruce. Dnes obě holčičky již chodí do první třídy základní školy a jejich vztah je stále dobrý.

Poznámka: Pomocí kineziologie OneBrain dokážeme dosáhnout toho, aby pozitivní změna byla trvalá.

Pokakávání u osmiletého chlapce

Chlapec se začal pokakávat ve druhé třídě základní školy. Stávalo se mu to ve škole nebo i po cestě domů a bylo to pro něj velmi ponižující. Zoufalá maminka si myslela, že jde u něj o nějaké fyzické onemocnění. Prošli mnoha vyšetřeními u lékařů a nic se nezjistilo.

Při práci v poradně vyšlo najevo, že příčinou je šikana. Chlapec absolvoval odblokování při sezení a doma s maminkou poctivě cvičili předepsaná cvičení. „Predátor“ si skutečně přestal chlapce všímat a pokakávání zcela ustalo.

Šikana pěti proti jednomu

Pracovala jsem s dvanáctiletým chlapcem drobného vzrůstu. Důvodem proč s ním přišli rodiče do poradny byly časté bolesti břicha a následné opakované absence ve škole. Chlapec říkal, že nesnáší školu, nechce tam chodit a je mu strašně líto, že se nepřihlásil na víceleté gymnázium, protože neví, jak to na základní škole ještě tolik let vydrží. Ukázalo se, že se stal terčem zábavy pro pět chlapců ve třídě. Dřív s ním kamarádili, ale teď ho buď ignorují nebo ztrapňují, když se k nim přiblíží. Často se baví tím, že mu berou věci a strkají do něj, až on začne zuřit. Paní učitelka viděla často až ten konec a říkala mamince, že „ten jejich kluk taky není svatý a že ho viděla se prát a zle křičet na spolužáky“.

U tohoto chlapce stačila dvě sezení a následná cvičení doma. Potřetí už nechtěl přijít a vzkázal mi, že ho nic netrápí, ve třídě se cítí skvěle a má teď hodně kamarádů. Stal se z něj „šťastný kluk“.

Nervozita na pracovišti

Mladá žena, matka tří dětí, se dostala do potíží ve svém zaměstnání poté, co nastoupila nová vedoucí. Uvedla, že sama sebe nepoznává. Pracují s vedoucí a další kolegyní ve společné kanceláři. Nová vedoucí ji svým chováním znervózňuje. Stále ji kontroluje a upozorňuje na chyby. S pláčem mi popisovala, jak je zoufalá a opravdu dělá chyby, i když svou práci miluje a dobře ji umí. Dokonce uvažovala o změně zaměstnání, ale obávala se toho, kde ji vezmou, když potřebuje kvůli dětem pracovat na zkrácený úvazek. Ze stálého napětí cítila žaludeční neurózu, vždy když měla jít do práce.

K řešení problému stačilo jedno sezení. Po týdnu mi napsala zprávu, že cítí o hodně méně stresu, nechce se jí plakat a nedělá chyby. Když to potřebuje, jde se vydýchat a pokračuje ve předepsaných cvičeních. Přestala cítit nervozitu a do práce se těší.

Proč to funguje

Při „odblokování“ odstraníme negativní nezpracované zážitky z mysli a nahradíme je pozitivními představami. Funguje to, protože mozek nedělá rozdíl mezi představou a skutečností. Pozitivnímu ukotvení nové představy v mysli pomáhají tzv. korekce, což je celá řada jednoduchých cvičení, se kterými pracují klienti při odbloku a následně i doma.

Pokud snížíme nebo odstraníme u člověka vyzařování energie strachu, „predátor“ se o něj přestane zajímat nebo se s ním dokonce bude chtít přátelit.

Jde to i bez konfrontace

Tato metoda pomohla již mnoha dětem i dospělým. Můžeme ji využít při potížích v partnerském vztahu nebo při šikaně na pracovišti. Je to metoda jemná, odpadá nepříjemné vyšetřování a dohadování se, kdo má pravdu a odpadá také konfrontace s útočníkem.

Nespecifický autismus aneb Záchvaty vzteku u pětiletého chlapce

Od útlého věku Maty vykazoval rysy zvláštního chování. Když po něm rodiče nebo prarodiče chtěli něco, co nechtěl dělat, propukl u něj velký záchvat vzteku, který trval až půl hodiny. Po nástupu do mateřské školy v Matyho třech letech se jeho chování ještě zhoršilo. To celé trvalo až do jeho pěti let a vypadalo to, že problém nemá řešení.

Rodiče a ostatní dospělé Matyho chování odrazovalo od snahy jej něco učit. Jeho vývoj se tím zpomalil, hlavně v rozvoji řeči a socializace.

Maminka prošla s chlapcem mnoha vyšetřeními. Výsledkem byla diagnóza „nespecifický autismus“. Podle odborníků je chlapcova inteligence v normě nebo spíše nadprůměrná.

V MŠ si s Matym nevěděli rady, často se vzepřel při změně činností. Vždy předvedl svůj známý záchvat vzteku, zasekl se a nebylo s ním k hnutí. Děti ve třídě se ho stranily. Hrál si hlavně sám. Mamince říkal, že je smutný, že nemá v MŠ kamarády.

Maminka Matyho měla pocit, že se ocitli na mrtvém bodě. Diagnóza je sice jedna věc, ale rady odborníků problém neodstranily. Všichni odborníci říkali „musíte počkat“. Rozhodla se tedy na doporučení své tety vyzkoušet kineziologii OneBrain.

Cituji ze zprávy od maminky před začátkem terapie: „Maty má od nástupu do školky velký problémy, ať jsme se snažili my i učitelky a že ty se snažily ještě snad víc, nedokáže se adaptovat. Maty a školka se rovná horor. Někdy se to nedá ani doma. Nezvládá svoje emoce. Má opravdu velké záchvaty vzteku, kterým se nedá ani předcházet.“

S ohledem na věk a potíže Matyho jsme využili možnosti práce přes prostředníka (pro bližší vysvětlení se podívejte do sekce Informace pro rodiče).

Maminka přišla na první sezení před letními prázdninami. Hned po prvním sezení zaznamenala velké změny v chlapcově chování. Záchvaty vzteku ustoupily. Dokázal se omluvit a respektovat mladší děti. Byl ochotnější ke spolupráci. Tématu záchvatů vzteku jsme se věnovali i na druhém sezení, které se konalo za měsíc po prvním. Na třetím sezení, dva týdny před nástupem do MŠ, jsme pracovali na tématu „strach spojený s nástupem do mateřské školy“.

Po nástupu Matyho do MŠ v září zaznamenaly velkou změnu v jeho chování paní učitelky i děti.

S laskavým svolením maminky Matyho cituji část její SMS zprávy: „Stálo nás to jen trochu práce a ten samej kluk, co se ještě před třema měsícema vztekal a zuřil, že nebude spát ve školce, dneska plakal, že nechce jet s tátou po obědě domů a chce tam spinkat a taky že tam teda spal. A má dalšího kamaráda a učitelka o něm prohlásila, že je jako vyměněný. Sám Maty říká, ‚mě už nemusíš říkat, ať jsem hodný, já to vím. Já jsem přece předškolák.‘ Dřív by mi řekl, že hodný nebude a že to nedokáže. Tenhle ten Maty se mi dokáže omluvit, snáší mimina, který nesnášel a dokonce jednoho batoláka má za kámoše. A je toho mnohem, mnohem víc. A to nejdůležitější – z tý malý nešťastný hromádky je teď šťastnej kluk, kterej možná pořád žije ve svým světě (ale kdo ne) ale v souladu s tím, co je okolo něj. Přiznám se, že jsem skeptik a nevěřila jsem tomu, ale přesto kineziologie pomohla. Děkujeme za pomoc, za všechno, ale hlavně, že jsme vám nebyli jedno.“

Příběh o odblokování strachu z prezentování

Jedna mladá žena, říkejme jí Eliška, mi popsala své pocity z výsledku kineziologického sezení, které podstoupila v mé poradně. S jejím laskavým svolením jsem využila její dopis, který může sloužit jako inspirace pro všechny, kteří trpí trémou při mluvení před větší skupinou lidí.

Dobrý den paní Dvořáková,

na podzim 2022 jsem byla ve Vaší kineziologické poradně poradit se ohledně svého problému se (sebe)prezentováním. Je to téma, které mne provázelo dlouhodobě a které si uvědomuji minimálně od přelomu prvního a druhého stupně základní školy. Tehdy jsem zažila docela ošklivou šikanu od svých spolužáků a představa, že stojím sama před skupinou lidí, kteří na mne zírají, pro mne byla jednoduše hrozná. K tomu se přidávaly zažívací obtíže, předem jsem brečela, že „před ty lidi nechci“, pak jsem na sebe byla strašně naštvaná, že jsem slaboch a že to na mě každý uvidí. K tomu mi rozhodně nepomáhaly roztřesené ruce, rozechvělý hlas nebo rudnutí v obličeji, které ve mne ještě více umocňovaly moji nejistotu a zranitelnost. Jak se ukázalo ve Vaší poradně, kořeny celého problému byly, pokud dobře vzpomínám, ještě hlubší.

Z moc příjemného setkání s Vámi jsem tehdy odcházela velmi pozitivně nabitá a přišlo mi, že jsem ze sebe shodila tíhu, která mne zatěžovala po celé roky. Ten pocit štěstí, uvolnění a lehkosti si pamatuji dodnes. Doma jsem se dle Vašeho doporučení několik dní věnovala pozitivnímu ukotvení v mysli, na tapetu telefonu jsem si dala kytici květin, které mne měly podpořit, a opakovala jsem si doporučenou afirmaci. Poté přišly Vánoce a na jaře 2023 konečně i vernisáž výstavy, na které jsem měla vystoupit a říci pár slov o výstavním projektu a vyslovit poděkování mému vedení a kolegům.

Samozřejmě jsem ze svého proslovu měla od počátku obavy a k výsledkům kineziologie byla (a to píšu otevřeně) celkově spíše skeptická. Nějakých 10 let před návštěvou u Vás jsem totiž byla u jiné paní kinezioložky a moji trému z vystupování před lidmi a prezentování se bohužel nepodařilo ani zmírnit, natož odblokovat.

Připravila jsem si tedy text na A4 s tím, že si ho vložím do desek, které si vezmu s sebou, a že ho případně slovo od slova přečtu. Tak ostatně vypadala většina mých dosavadních prezentací, oči úzkostně přilepené k papíru s obavou, že něco zapomenu nebo řeknu špatně, a hlavně strach z kritických pohledů či nesouhlasných reakcí přihlížejících. Večer před vernisáží jsem si nicméně udělala posilující cvičení, které jsem od Vás měla k dispozici, a druhý den vyrazila na vernisáž.

Dodnes jsem upřímně překvapená, s jakým vnitřním klidem se mi podařilo postavit se před všechny návštěvníky, kterých v prostoru konání vernisáže mohlo být kolem 70-80. Kdyby mi tohle někdo před mým vystoupením řekl, nevěřila bych mu. Můj klasický stres se totiž tentokrát nekonal, jenom mírná nervozita, která se dala zvládnout. Připravený proslov jsem odvykládala „zpatra“, kdy jsem pohledem přecházela sálem od návštěvníka k návštěvníkovi, a přichystané desky s textem jsem ani neotevřela. Když jsem se po proslovu dostala ke svému příteli, poškádlil mne slovy: „Na co ti vůbec byl ten text, když ses do něj ani jednou nepodívala?“ 

Bylo to pro mne dost nečekané, ale opravdu ohromné a neskutečně naplňující vítězství. Situace, která mi po dlouhé roky způsobovala jenom samá trápení a kvůli které jsem se opakovaně utápěla ve starých bolavých vzpomínkách, se najednou dala důstojně zvládnout. Byl to pro mne neskutečně očišťující zážitek, na který nikdy nezapomenu. Vše se v dobré obrátilo, a to především díky Vám a Vaší pomoci.

S obrovským vděkem směrem k Vám, paní Dvořáková, dávám svolení tuto svoji zkušenost publikovat. Vím, že nejsem jediná, koho podobné problémy trápí, a po sezení u Vás rozhodně věřím, že mají nejen své příčiny, ale zcela nepochybně i svá řešení. Ráda bych těm, kteří váhají, zda kineziologii zkusit, dodala naději, že i poměrně dlouhá a hluboká trápení je možné se vší empatií, tolerancí a respektem rozkrýt, a že v životě může být zase dobře.

Ještě jednou za všechno moc děkuji. 

Mějte se krásně,

Eliška

V případě paní Elišky se jednalo o jediné sezení, které spolu s jejím odhodláním a poctivým cvičením vytestovaných korekcí pomohlo odstranit strach z prezentování na veřejnosti.

Paní Elišce moc děkuji za její dopis a mám z tohoto jejího úspěchu obrovskou radost.

Moudra z knihy Moudrost šamanů

Nedávno jsem četla knihu Moudrost šamanů, jejímž autorem je Ruiz Don Jose Luis. Autor v ní vysvětluje, že šamanem je každý z nás. Je jím každý člověk, který se probudil, neboli prozřel, tedy vnímá pozorně sebe a okolní svět, chce se sám uzdravit, čímž může pozitivně ovlivnit (vyléčit) i své okolí.

Kniha mě zaujala velkým množstvím moudrých myšlenek. O některé z nich se chci s vámi podělit. Myslím si, že by pro vás mohly být přínosné a že podle mě zvláštním způsobem souzní s myšlenkou kineziologie One-Brain.

Moudrost, kterou hledáte, máte v sobě.

Tak zní hlavní zásada šamanismu: Cesta každého z nás je jiná.

Šaman, jakmile se probudí k svému opravdovému já, shledá, že to nejlepší, co může vykonat pro sebe a pro svět, je sloužit Veliké matce čili životu samotnému. Ve všech bytostech spatřuje božství a chce pomáhat ostatním, aby k této pravdě procitali.

Závislost na utrpení je zvyk, v němž si libuje lidská mysl. A první krok, jak se této závislosti zbavit, spočívá stejně jako u ostatních závislostí v tom, že ji vezmeme na vědomí a připustíme si její existenci.

Orel je symbolem pravdy, had symbolem lží a kaktusové pole představuje zahradu lidské mysli. Když orel pravdy požírá v zahradě vaší mysli hada lží, pak najdete domov sami v sobě – naleznete osobní svobodu.

Osobní svoboda podle mého nastává, když srdce a mysl jsou ovládány nikoli strachem, ale láskou.

Každý z nás má někoho, komu musí odpustit. Neodpouštíme proto, že by to ten druhý potřeboval, nebo si to dokonce zasloužil, ale jde o to, že nám břemeno negativity, kterou si s sebou neseme v nitru, brání jít dál.

Nenarodili jsme se proto, abychom trpěli, a navzdory závislosti mysli na temnotě naguál v našem nitru pořád hledá světlo. Pokud ho nedokážete najít sami, život už vytvoří situace, které vás na světlo vystrčí, a dělá to proto, že vy a život jste jedno a totéž.

Parazit je hlas ve vaší mysli, který vám říká, že nejste dost dobří, nemáte žádnou moc nebo že byste měli radši zůstat v jeskyni a ani se nepokoušet létat mezi nádhernými ptáky.

Pochopil, že hmota a duchovno od sebe nejsou odděleny. Duchovní je všechno. Bůh je všude kolem nás.

Klíčem k nalezení osobní svobody je, že pochopíte rozdíl mezi tím, co se skutečně děje v okolním světě a co pouze ve vaší mysli. Dokud vám tenhle rozdíl nedojde, vaše mysl si může dál vytvářet příběhy na základě vašich pochyb, obav a domestikací, které živí její závislost na utrpení

Ten druh budování příběhů se neomezuje pouze na naše zkušenosti s ostatními. Mysl vám často, třebaže velmi nenápadně, sděluje, že něco nedokážete nebo že nejste dost dobří.

Abychom pochopili krásu své dokonalosti, často se na ty bolestné vzpomínky z minulosti musíme ohlédnout v duchu lásky a odpuštění, znovu být jejich svědky a zbavit se emocionálního jedu, který v sobě dosud nosíme. Tím způsobem dokážeme znovu získat vlastní sílu a začít vidět sami sebe jako dokonalé bytosti

Božství žije v teď. Božství nepřebývá ani v minulosti, ani v budoucnosti.
Můj otec vždycky říkává, že pokud pozorně nasloucháme ostatním, povědí nám, o čem se jim zdá.

Veškeré citace pocházejí z knihy Ruiz Don Jose Luis. „Moudrost šamanů.“ Pragma, 2022-09-18. Autor je synem známého Dona Miguela Ruize, který je autorem bestselerů Čtyři dohody a Pátá dohoda.

Být zpátky ve hře

Nedávno jsem sledovala jeden soutěžní pořad a pan moderátor tam často říkal: „je zpátky ve hře!“ Napadlo mě, že i metoda kineziologie One Brain může být prostředkem k tomu, abyste byli „zpátky ve hře“.

Pokud zažijeme silný stresový zážitek, tak silný, že ho naše mysl nedokáže zpracovat, dojde k zablokování toku energie v těle. Jedná se o stres nebo trauma prožité kdykoliv v životě včetně početí. Dráhy, které umožňují proudění energie v těle, se nazývají meridiány. Když je dráha meridiánu na některém místě zablokovaná, související část těla nebo orgánu má nedostatek nebo přebytek energie. To se odrazí na tom, jak se člověk cítí.

Začneme mít strach se pouštět do dalších projektů, strach že něco nedokážeme, že selžeme. Nedokážeme se uvolnit a radovat se v přítomnosti. Začneme být nedůvěřiví ke světu, k lidem. Můžeme být ovládání pocitem smutku a beznaděje. Cítíme velkou únavu a nechuť něco tvořit, podnikat. Můžeme i onemocnět.

Pokud dokážeme přistoupit na to, že naše onemocnění může mít základ v nezpracovaném silném stresovém zážitku z minulosti, otevírá se nám nová naděje na uzdravení. Jde hlavně o nemoci tzv. nejasné etiologie (nejasné příčiny), kdy se neví, proč konkrétní chorobou člověk onemocněl.

Pokud se nám při terapii podaří uvolnit energetické bloky, energie v těle začne znovu proudit plynule a všechna omezení, která nám způsobil stresový zážitek, mizí. Jsme zpátky ve hře.

Kineziologie One Brain není jediným způsobem, jak nezpracovaný stres uvolnit. V současné době se daří měnit povědomí lidí o vzniku nemocí. Někteří lékaři v ČR již sledují tuto cestu. Studují a následně aplikují tzv. funkční neboli celostní medicínu.

Na konkrétní příklady lidí, kteří jsou zpátky ve hře, se můžete podívat na stránce Příběhy z mé praxe.