Šikana je ve společnosti velké téma. Za dobu své praxe jsem pracovala s mnoha šikanovanými dětmi i dospělými. Ústředním tématem u obětí šikany je vždy strach, nejistota, pocit bezmoci a zoufalství. Zajímavé je, že do šikanování se zapojují mimo jiné i „dobře vychovaní“ a jinak bezkonfliktní jedinci.

Když jsem byla mladší, všímala jsem si, že vosa nebo včela zaútočí na člověka, který cítí strach, pokud je vosa nebo včela nablízku. Viděla jsem také, jak se naše stará a hodná fena ohnala a zavrčela na neteř, která se psů panicky bála. Dokonce mi jedna kamarádka vyprávěla, že se bojí ptáků a když jde po Náměstí Svobody v Brně, holubi na ni dělají úplné nálety a ostatních lidí si přitom nevšímají. Myslela jsem si, že je to tím, že se člověk, který se bojí, začne potit a ten pot (nebo jeho zápach) dráždí zvířata k útoku. Dnes už si to nemyslím. Zvířata dokážou velmi citlivě zaznamenat energii strachu a ta je dráždí k útoku. Stejně tak i lidé reagují na energii strachu, kterou vycítí z druhých.

Příklady

Dál uvádím několik příkladů ze své praxe, kdy jsme pracovali cíleně s odstraňováním strachu z útočníků (šikanujících jedinců) a následně dosáhli pozitivní změny celé situace.

Astmatický záchvat

Před lety mi volala kamarádka, že její jedenáctiletou dceru odvezla sanitka se silným astmatickým záchvatem. Dcera byla právě po nemoci a druhý den měla jít do školy. Záchranáři po rozhovoru s dívkou matku upozornili na to, že spouštěčem záchvatu bylo zřejmě silné psychické rozrušení. Po rozhovoru s dcerou rodiče zjistili, že v době, kdy dcera nebyla ve škole, třídní učitelka přesadila přímo před ni děvče, které bylo její největší „nepřítelkyní“. Tuto informaci se dcera dozvěděla od spolužaček přes SMS právě v den, kdy dostala astmatický záchvat.

Matka s dcerou přišly do poradny a dívka absolvovala jedno sezení, kde si prošla několika odbloky (změna negativních zážitků na pozitivní).

Po dvou měsících mi udivená maminka volala, že žádný další astmatický záchvat neproběhl, ale hlavně, že u nich včera bývalá „nepřítelkyně“ zvonila a šly s dcerou ven jako kamarádky.

Odpor k chození do mateřské školy

Jednalo se o pětiletou holčičku, která tři měsíce každé ráno plakala a nechtěla jít do školky. Pro rodiče dívenky to byl velký stres. Rodiče znali důvod, ale nevěděli si rady s řešením. Příčinou bylo chování dominantní holčičky ve třídě, která se s ní nechtěla kamarádit, byla na ni zlá a naváděla ostatní děti, aby se s ní nekamarádily.

Stačilo jedno sezení a nadšená maminka mi psala, že se vše vyřešilo. Dokonce viděla, jak se ona dominantní holčička vřele s dcerkou vítá a při školní besídce stojí vedle sebe a drží se za ruce. Dnes obě holčičky již chodí do první třídy základní školy a jejich vztah je stále dobrý.

Poznámka: Pomocí kineziologie OneBrain dokážeme dosáhnout toho, aby pozitivní změna byla trvalá.

Pokakávání u osmiletého chlapce

Chlapec se začal pokakávat ve druhé třídě základní školy. Stávalo se mu to ve škole nebo i po cestě domů a bylo to pro něj velmi ponižující. Zoufalá maminka si myslela, že jde u něj o nějaké fyzické onemocnění. Prošli mnoha vyšetřeními u lékařů a nic se nezjistilo.

Při práci v poradně vyšlo najevo, že příčinou je šikana. Chlapec absolvoval odblokování při sezení a doma s maminkou poctivě cvičili předepsaná cvičení. „Predátor“ si skutečně přestal chlapce všímat a pokakávání zcela ustalo.

Šikana pěti proti jednomu

Pracovala jsem s dvanáctiletým chlapcem drobného vzrůstu. Důvodem proč s ním přišli rodiče do poradny byly časté bolesti břicha a následné opakované absence ve škole. Chlapec říkal, že nesnáší školu, nechce tam chodit a je mu strašně líto, že se nepřihlásil na víceleté gymnázium, protože neví, jak to na základní škole ještě tolik let vydrží. Ukázalo se, že se stal terčem zábavy pro pět chlapců ve třídě. Dřív s ním kamarádili, ale teď ho buď ignorují nebo ztrapňují, když se k nim přiblíží. Často se baví tím, že mu berou věci a strkají do něj, až on začne zuřit. Paní učitelka viděla často až ten konec a říkala mamince, že „ten jejich kluk taky není svatý a že ho viděla se prát a zle křičet na spolužáky“.

U tohoto chlapce stačila dvě sezení a následná cvičení doma. Potřetí už nechtěl přijít a vzkázal mi, že ho nic netrápí, ve třídě se cítí skvěle a má teď hodně kamarádů. Stal se z něj „šťastný kluk“.

Nervozita na pracovišti

Mladá žena, matka tří dětí, se dostala do potíží ve svém zaměstnání poté, co nastoupila nová vedoucí. Uvedla, že sama sebe nepoznává. Pracují s vedoucí a další kolegyní ve společné kanceláři. Nová vedoucí ji svým chováním znervózňuje. Stále ji kontroluje a upozorňuje na chyby. S pláčem mi popisovala, jak je zoufalá a opravdu dělá chyby, i když svou práci miluje a dobře ji umí. Dokonce uvažovala o změně zaměstnání, ale obávala se toho, kde ji vezmou, když potřebuje kvůli dětem pracovat na zkrácený úvazek. Ze stálého napětí cítila žaludeční neurózu, vždy když měla jít do práce.

K řešení problému stačilo jedno sezení. Po týdnu mi napsala zprávu, že cítí o hodně méně stresu, nechce se jí plakat a nedělá chyby. Když to potřebuje, jde se vydýchat a pokračuje ve předepsaných cvičeních. Přestala cítit nervozitu a do práce se těší.

Proč to funguje

Při „odblokování“ odstraníme negativní nezpracované zážitky z mysli a nahradíme je pozitivními představami. Funguje to, protože mozek nedělá rozdíl mezi představou a skutečností. Pozitivnímu ukotvení nové představy v mysli pomáhají tzv. korekce, což je celá řada jednoduchých cvičení, se kterými pracují klienti při odbloku a následně i doma.

Pokud snížíme nebo odstraníme u člověka vyzařování energie strachu, „predátor“ se o něj přestane zajímat nebo se s ním dokonce bude chtít přátelit.

Jde to i bez konfrontace

Tato metoda pomohla již mnoha dětem i dospělým. Můžeme ji využít při potížích v partnerském vztahu nebo při šikaně na pracovišti. Je to metoda jemná, odpadá nepříjemné vyšetřování a dohadování se, kdo má pravdu a odpadá také konfrontace s útočníkem.

Od útlého věku Maty vykazoval rysy zvláštního chování. Když po něm rodiče nebo prarodiče chtěli něco, co nechtěl dělat, propukl u něj velký záchvat vzteku, který trval až půl hodiny. Po nástupu do mateřské školy v Matyho třech letech se jeho chování ještě zhoršilo. To celé trvalo až do jeho pěti let a vypadalo to, že problém nemá řešení.

Rodiče a ostatní dospělé Matyho chování odrazovalo od snahy jej něco učit. Jeho vývoj se tím zpomalil, hlavně v rozvoji řeči a socializace.

Maminka prošla s chlapcem mnoha vyšetřeními. Výsledkem byla diagnóza „nespecifický autismus“. Podle odborníků je chlapcova inteligence v normě nebo spíše nadprůměrná.

V MŠ si s Matym nevěděli rady, často se vzepřel při změně činností. Vždy předvedl svůj známý záchvat vzteku, zasekl se a nebylo s ním k hnutí. Děti ve třídě se ho stranily. Hrál si hlavně sám. Mamince říkal, že je smutný, že nemá v MŠ kamarády.

Maminka Matyho měla pocit, že se ocitli na mrtvém bodě. Diagnóza je sice jedna věc, ale rady odborníků problém neodstranily. Všichni odborníci říkali „musíte počkat“. Rozhodla se tedy na doporučení své tety vyzkoušet kineziologii OneBrain.

Cituji ze zprávy od maminky před začátkem terapie: „Maty má od nástupu do školky velký problémy, ať jsme se snažili my i učitelky a že ty se snažily ještě snad víc, nedokáže se adaptovat. Maty a školka se rovná horor. Někdy se to nedá ani doma. Nezvládá svoje emoce. Má opravdu velké záchvaty vzteku, kterým se nedá ani předcházet.“

S ohledem na věk a potíže Matyho jsme využili možnosti práce přes prostředníka (pro bližší vysvětlení se podívejte do sekce Informace pro rodiče).

Maminka přišla na první sezení před letními prázdninami. Hned po prvním sezení zaznamenala velké změny v chlapcově chování. Záchvaty vzteku ustoupily. Dokázal se omluvit a respektovat mladší děti. Byl ochotnější ke spolupráci. Tématu záchvatů vzteku jsme se věnovali i na druhém sezení, které se konalo za měsíc po prvním. Na třetím sezení, dva týdny před nástupem do MŠ, jsme pracovali na tématu „strach spojený s nástupem do mateřské školy“.

Po nástupu Matyho do MŠ v září zaznamenaly velkou změnu v jeho chování paní učitelky i děti.

S laskavým svolením maminky Matyho cituji část její SMS zprávy: „Stálo nás to jen trochu práce a ten samej kluk, co se ještě před třema měsícema vztekal a zuřil, že nebude spát ve školce, dneska plakal, že nechce jet s tátou po obědě domů a chce tam spinkat a taky že tam teda spal. A má dalšího kamaráda a učitelka o něm prohlásila, že je jako vyměněný. Sám Maty říká, ‚mě už nemusíš říkat, ať jsem hodný, já to vím. Já jsem přece předškolák.‘ Dřív by mi řekl, že hodný nebude a že to nedokáže. Tenhle ten Maty se mi dokáže omluvit, snáší mimina, který nesnášel a dokonce jednoho batoláka má za kámoše. A je toho mnohem, mnohem víc. A to nejdůležitější – z tý malý nešťastný hromádky je teď šťastnej kluk, kterej možná pořád žije ve svým světě (ale kdo ne) ale v souladu s tím, co je okolo něj. Přiznám se, že jsem skeptik a nevěřila jsem tomu, ale přesto kineziologie pomohla. Děkujeme za pomoc, za všechno, ale hlavně, že jsme vám nebyli jedno.“