Jedna mladá žena, říkejme jí Eliška, mi popsala své pocity z výsledku kineziologického sezení, které podstoupila v mé poradně. S jejím laskavým svolením jsem využila její dopis, který může sloužit jako inspirace pro všechny, kteří trpí trémou při mluvení před větší skupinou lidí.
Dobrý den paní Dvořáková,
na podzim 2022 jsem byla ve Vaší kineziologické poradně poradit se ohledně svého problému se (sebe)prezentováním. Je to téma, které mne provázelo dlouhodobě a které si uvědomuji minimálně od přelomu prvního a druhého stupně základní školy. Tehdy jsem zažila docela ošklivou šikanu od svých spolužáků a představa, že stojím sama před skupinou lidí, kteří na mne zírají, pro mne byla jednoduše hrozná. K tomu se přidávaly zažívací obtíže, předem jsem brečela, že „před ty lidi nechci“, pak jsem na sebe byla strašně naštvaná, že jsem slaboch a že to na mě každý uvidí. K tomu mi rozhodně nepomáhaly roztřesené ruce, rozechvělý hlas nebo rudnutí v obličeji, které ve mne ještě více umocňovaly moji nejistotu a zranitelnost. Jak se ukázalo ve Vaší poradně, kořeny celého problému byly, pokud dobře vzpomínám, ještě hlubší.
Z moc příjemného setkání s Vámi jsem tehdy odcházela velmi pozitivně nabitá a přišlo mi, že jsem ze sebe shodila tíhu, která mne zatěžovala po celé roky. Ten pocit štěstí, uvolnění a lehkosti si pamatuji dodnes. Doma jsem se dle Vašeho doporučení několik dní věnovala pozitivnímu ukotvení v mysli, na tapetu telefonu jsem si dala kytici květin, které mne měly podpořit, a opakovala jsem si doporučenou afirmaci. Poté přišly Vánoce a na jaře 2023 konečně i vernisáž výstavy, na které jsem měla vystoupit a říci pár slov o výstavním projektu a vyslovit poděkování mému vedení a kolegům.
Samozřejmě jsem ze svého proslovu měla od počátku obavy a k výsledkům kineziologie byla (a to píšu otevřeně) celkově spíše skeptická. Nějakých 10 let před návštěvou u Vás jsem totiž byla u jiné paní kinezioložky a moji trému z vystupování před lidmi a prezentování se bohužel nepodařilo ani zmírnit, natož odblokovat.
Připravila jsem si tedy text na A4 s tím, že si ho vložím do desek, které si vezmu s sebou, a že ho případně slovo od slova přečtu. Tak ostatně vypadala většina mých dosavadních prezentací, oči úzkostně přilepené k papíru s obavou, že něco zapomenu nebo řeknu špatně, a hlavně strach z kritických pohledů či nesouhlasných reakcí přihlížejících. Večer před vernisáží jsem si nicméně udělala posilující cvičení, které jsem od Vás měla k dispozici, a druhý den vyrazila na vernisáž.
Dodnes jsem upřímně překvapená, s jakým vnitřním klidem se mi podařilo postavit se před všechny návštěvníky, kterých v prostoru konání vernisáže mohlo být kolem 70-80. Kdyby mi tohle někdo před mým vystoupením řekl, nevěřila bych mu. Můj klasický stres se totiž tentokrát nekonal, jenom mírná nervozita, která se dala zvládnout. Připravený proslov jsem odvykládala „zpatra“, kdy jsem pohledem přecházela sálem od návštěvníka k návštěvníkovi, a přichystané desky s textem jsem ani neotevřela. Když jsem se po proslovu dostala ke svému příteli, poškádlil mne slovy: „Na co ti vůbec byl ten text, když ses do něj ani jednou nepodívala?“
Bylo to pro mne dost nečekané, ale opravdu ohromné a neskutečně naplňující vítězství. Situace, která mi po dlouhé roky způsobovala jenom samá trápení a kvůli které jsem se opakovaně utápěla ve starých bolavých vzpomínkách, se najednou dala důstojně zvládnout. Byl to pro mne neskutečně očišťující zážitek, na který nikdy nezapomenu. Vše se v dobré obrátilo, a to především díky Vám a Vaší pomoci.
S obrovským vděkem směrem k Vám, paní Dvořáková, dávám svolení tuto svoji zkušenost publikovat. Vím, že nejsem jediná, koho podobné problémy trápí, a po sezení u Vás rozhodně věřím, že mají nejen své příčiny, ale zcela nepochybně i svá řešení. Ráda bych těm, kteří váhají, zda kineziologii zkusit, dodala naději, že i poměrně dlouhá a hluboká trápení je možné se vší empatií, tolerancí a respektem rozkrýt, a že v životě může být zase dobře.
Ještě jednou za všechno moc děkuji.
Mějte se krásně,
Eliška
V případě paní Elišky se jednalo o jediné sezení, které spolu s jejím odhodláním a poctivým cvičením vytestovaných korekcí pomohlo odstranit strach z prezentování na veřejnosti.
Paní Elišce moc děkuji za její dopis a mám z tohoto jejího úspěchu obrovskou radost.