Nedávno jsem četla knihu Moudrost šamanů, jejímž autorem je Ruiz Don Jose Luis. Autor v ní vysvětluje, že šamanem je každý z nás. Je jím každý člověk, který se probudil, neboli prozřel, tedy vnímá pozorně sebe a okolní svět, chce se sám uzdravit, čímž může pozitivně ovlivnit (vyléčit) i své okolí.

Kniha mě zaujala velkým množstvím moudrých myšlenek. O některé z nich se chci s vámi podělit. Myslím si, že by pro vás mohly být přínosné a že podle mě zvláštním způsobem souzní s myšlenkou kineziologie One-Brain.

Moudrost, kterou hledáte, máte v sobě.

Tak zní hlavní zásada šamanismu: Cesta každého z nás je jiná.

Šaman, jakmile se probudí k svému opravdovému já, shledá, že to nejlepší, co může vykonat pro sebe a pro svět, je sloužit Veliké matce čili životu samotnému. Ve všech bytostech spatřuje božství a chce pomáhat ostatním, aby k této pravdě procitali.

Závislost na utrpení je zvyk, v němž si libuje lidská mysl. A první krok, jak se této závislosti zbavit, spočívá stejně jako u ostatních závislostí v tom, že ji vezmeme na vědomí a připustíme si její existenci.

Orel je symbolem pravdy, had symbolem lží a kaktusové pole představuje zahradu lidské mysli. Když orel pravdy požírá v zahradě vaší mysli hada lží, pak najdete domov sami v sobě – naleznete osobní svobodu.

Osobní svoboda podle mého nastává, když srdce a mysl jsou ovládány nikoli strachem, ale láskou.

Každý z nás má někoho, komu musí odpustit. Neodpouštíme proto, že by to ten druhý potřeboval, nebo si to dokonce zasloužil, ale jde o to, že nám břemeno negativity, kterou si s sebou neseme v nitru, brání jít dál.

Nenarodili jsme se proto, abychom trpěli, a navzdory závislosti mysli na temnotě naguál v našem nitru pořád hledá světlo. Pokud ho nedokážete najít sami, život už vytvoří situace, které vás na světlo vystrčí, a dělá to proto, že vy a život jste jedno a totéž.

Parazit je hlas ve vaší mysli, který vám říká, že nejste dost dobří, nemáte žádnou moc nebo že byste měli radši zůstat v jeskyni a ani se nepokoušet létat mezi nádhernými ptáky.

Pochopil, že hmota a duchovno od sebe nejsou odděleny. Duchovní je všechno. Bůh je všude kolem nás.

Klíčem k nalezení osobní svobody je, že pochopíte rozdíl mezi tím, co se skutečně děje v okolním světě a co pouze ve vaší mysli. Dokud vám tenhle rozdíl nedojde, vaše mysl si může dál vytvářet příběhy na základě vašich pochyb, obav a domestikací, které živí její závislost na utrpení

Ten druh budování příběhů se neomezuje pouze na naše zkušenosti s ostatními. Mysl vám často, třebaže velmi nenápadně, sděluje, že něco nedokážete nebo že nejste dost dobří.

Abychom pochopili krásu své dokonalosti, často se na ty bolestné vzpomínky z minulosti musíme ohlédnout v duchu lásky a odpuštění, znovu být jejich svědky a zbavit se emocionálního jedu, který v sobě dosud nosíme. Tím způsobem dokážeme znovu získat vlastní sílu a začít vidět sami sebe jako dokonalé bytosti

Božství žije v teď. Božství nepřebývá ani v minulosti, ani v budoucnosti.
Můj otec vždycky říkává, že pokud pozorně nasloucháme ostatním, povědí nám, o čem se jim zdá.

Veškeré citace pocházejí z knihy Ruiz Don Jose Luis. „Moudrost šamanů.“ Pragma, 2022-09-18. Autor je synem známého Dona Miguela Ruize, který je autorem bestselerů Čtyři dohody a Pátá dohoda.

Nedávno jsem sledovala jeden soutěžní pořad a pan moderátor tam často říkal: „je zpátky ve hře!“ Napadlo mě, že i metoda kineziologie One Brain může být prostředkem k tomu, abyste byli „zpátky ve hře“.

Pokud zažijeme silný stresový zážitek, tak silný, že ho naše mysl nedokáže zpracovat, dojde k zablokování toku energie v těle. Jedná se o stres nebo trauma prožité kdykoliv v životě včetně početí. Dráhy, které umožňují proudění energie v těle, se nazývají meridiány. Když je dráha meridiánu na některém místě zablokovaná, související část těla nebo orgánu má nedostatek nebo přebytek energie. To se odrazí na tom, jak se člověk cítí.

Začneme mít strach se pouštět do dalších projektů, strach že něco nedokážeme, že selžeme. Nedokážeme se uvolnit a radovat se v přítomnosti. Začneme být nedůvěřiví ke světu, k lidem. Můžeme být ovládání pocitem smutku a beznaděje. Cítíme velkou únavu a nechuť něco tvořit, podnikat. Můžeme i onemocnět.

Pokud dokážeme přistoupit na to, že naše onemocnění může mít základ v nezpracovaném silném stresovém zážitku z minulosti, otevírá se nám nová naděje na uzdravení. Jde hlavně o nemoci tzv. nejasné etiologie (nejasné příčiny), kdy se neví, proč konkrétní chorobou člověk onemocněl.

Pokud se nám při terapii podaří uvolnit energetické bloky, energie v těle začne znovu proudit plynule a všechna omezení, která nám způsobil stresový zážitek, mizí. Jsme zpátky ve hře.

Kineziologie One Brain není jediným způsobem, jak nezpracovaný stres uvolnit. V současné době se daří měnit povědomí lidí o vzniku nemocí. Někteří lékaři v ČR již sledují tuto cestu. Studují a následně aplikují tzv. funkční neboli celostní medicínu.

Na konkrétní příklady lidí, kteří jsou zpátky ve hře, se můžete podívat na stránce Příběhy z mé praxe.

Dne 9.3.2022 byl odvysílán online webinář pořádaný organizací Popálky o.p.s. na téma Péče o duši – Kineziologie jako jedna z možností terapie, kde jsem dostala možnost hovořit o kineziologii One Brain a jejím využití v praxi.

Webinář byl určen pro popálené lidi a jejich blízké, ale myslím si, že má co říct všem, kteří se o chtějí dozvědět něco kineziologii, případně o výchově dětí, sebevědomí, pocitech viny a podobně.

Chtěla bych poděkovat paní ředitelce Janě Lacinové za pozvání a Petrovi Ilčíkovi za pořízení a zpracování tohoto záznamu.

Organizace Popálky pořádá webinář na téma kineziologie, kde budu hostem.

Pokud byste se chtěli zúčastnit, je nutné se přihlásit do pondělí 7.3.2022. Odkaz na přihlášení je uveden na stránkách události na webu organizace Popálky.

Pokud máte pocit, že nejste od ostatních lidí dostatečně oceňováni, zamyslete se upříimně nad tím, jestli si sami těch lidí vážíte. Oni cítí, jak je vnímáte. A proto se k vám mohou chovat odměřeně nebo dokonce nepřátelsky. Nemusíte mít hezký vztah se všemi lidmi ze svého okolí, nicméně mějte na paměti tato slova:

Nečekej uznání od člověka, kterého si nevážíš.

Když to budete mít na mysli, přinese vám to větší nadhled nad chováním lidí z vašeho okolí.

Pokud vás navštíví vaše děti, které již žijí jinde, chodí si k vám pro lásku. Dejte jim najevo, jak rádi je vidíte. Na všechno se vyptejte, nanoste na stůl nejlepší pochoutky a užijte se navzájem.

„Host do domu, Bůh do domu.“

A o našich dětech to platí zvlášť. Chtějí si u vás užít pohody, lásky a bezpečí. Nepotřebují od vás slyšet, co dělají špatně. Samy to vědí nejlépe. Pokud je budete často kritizovat nebo poučovat, budou za vámi chodit stále méně.

„Abychom mohli změnit lidi, musíme je milovat. Náš vliv sahá jen tam, kam dosahuje naše láska“
              J. H. Pestalozzi

Ve společnosti je nyní hodně diskutovaným tématem, jak dlouho a často se má rodič dítěti věnovat. Nemluvím teď o péči rodičů na rodičovské dovolené. Hodina vaší soustředěné pozornosti denně stačí, aby vaše dítě mělo pocit, že jej vnímáte a že jej milujete. Tohle ale platí pouze pro mladší děti. U teenagerů je to trochu jinak. Respektujte jejich soukromí a počítejte s tím, že oni si svůj čas řídí sami. Nenuťte je násilím do rozhovoru. Ale pokud jste zrovna zaujati prací a váš dospívající syn nebo dcera za vámi přijdou a chtějí si povídat, všeho nechte a věnujte se jim. Je to velmi vzácná chvíle, kterou nesmíte promarnit.

Nemusíte říkat stále dokola „miluji tě“. Vyjádřit se to dá i jinak, neverbálně. Pokud to dokážete, pohlaďte svou milou, milého, dítě, třeba po ruce, po rameni nebo po vlasech. Jestli to dokážete, objímejte se vždy, když je to možné. Je to symbol lásky a sounáležitosti, naše základní pudová potřeba. Pokud vás to neučili rodiče nebo prarodiče, buďte nyní těmi, kdo to změní. Pomůže vám to upevnit vzájemné vztahy s vašimi blízkými.

V nedávné době se mi dostala do rukou kniha Emoční kód od Dr. Bradley Nelsona, která jednoduchou formou vysvětluje pojem „uvězněné emoce“. Tato kniha je pro mě zdrojem nové inspirace a ráda bych se s vámi podělila o pár postřehů z ní.

Emoce vnášejí do našeho života barvy. Bez emocí bychom se nemohli radovat, zažívat pocity štěstí, dobra, lásky, ale ani pocity žalu, vzteku a smutku. S neschopností cítit jakékoliv emoce by se život scvrknul do šedivého mechanického rituálu od kolébky ke hrobu. Buďme vděčni za to, že můžeme cítit emoce.

Z knihy Emoční kód od Dr. Bradley Nelsona

Uvězněné emoce se skládají z energií, které mají tvar a formu. I když nejsou viditelné, jsou velmi skutečné. Velké procento fyzických nemocí, emočních těžkostí a sebepoškozování je v podstatě způsobeno těmito skrytými energiemi. Uvězněné emoce mohou být příčinou vašich nesprávných domněnek, přehnaných reakcí na nevinné poznámky. Můžeme si díky nim špatně vykládat chování jiných lidí, což může ničit naše vztahy.

Emoce, která byla příliš intenzivní na to, aby ji tělo mohlo zpracovat, se zasekne (nedokáže odeznít). Podobné emoce potom prožíváme přehnaným způsobem.

Pokud chcete odstranit jakýkoliv problém, který je spojen s vaším zdravím, či spokojeností, musí být nalezena jeho skrytá příčina. Léky působí na symptomy (příznaky) nemoci. V okamžiku, kdy účinek léku vyprchá, se symptomy často vrací, protože se vůbec nepracovalo se skrytou příčinou nemoci.

Čas vyléčí všechny rány. Tato lidová moudrost nemusí být vždy pravdivá. Vaše tělo může být obydleno skrytou energií starých emocí. Některé z negativních emocí, které jsme zažili, i když jsme je prožili již dávno, nám mohou stále způsobovat problémy. Negativní emoční energie v nás zůstala uvězněna. Může způsobit jak psychické, tak i fyzické potíže.

Níže najdete výčet okolností, které často mohou vyústit v uvězněné emoce:

• Ztráta blízkého člověka
• Rozvod nebo problémy ve vztazích
• Finanční potíže
• Stres doma či v práci
• Samovolný potrat nebo interrupce
• Fyzické trauma
• Fyzické, mentální, verbální nebo sexuální zneužití
• Negativní sebemluva
• Negativní přesvědčení o sobě či jiných
• Dlouhodobý stres
• Odmítnutí
• Fyzická nemoc
• Pocit méněcennosti
• Přejímání [negativních pocitů jiných lidí] za vlastní
• Zanedbání nebo opuštění
• Fyzický nebo emoční boj (konflikt)

Každá uvězněná emoce se usadí v určité oblasti těla a vibruje svou vlastní frekvencí. Zanedlouho pak vibrují tou stejnou frekvencí i ostatní tkáně. Tomu se říká rezonance. Představit si to můžete na příkladu, kdy do čekárny plné lidí, kteří jsou relativně klidní, vstoupí naštvaný člověk a svým chováním ovlivní náladu a chování ostatních. Uvězněné emoce mají sklon se usazovat ve více zatěžovaných částech těla.

Člověk, který v sobě nosí emoci zloby a neví, že ji má, když se dostane do situace, ve které by se mohl začít zlobit, je pravděpodobné, že se zlobit začne. Část z něho je už přece nazlobená. To stejné s vámi udělá nezpracovaná emoce strachu, smutku a další.

Dr. Bradley je také autorem pojmu „zeď kolem srdce“. Naše podvědomí někdy použije energii uvězněných emocí, aby vytvořilo ochranný štít kolem našeho srdce. Zeď je ochrana proti dalšímu zranění, ale slouží také jako izolace od ostatních. Důsledkem může být, že se necítíme dobře ve společnosti lidí, máme pochybnosti, zda vůbec někam patříme a bojíme se navazovat nové vztahy. Dr. Bradley to ve své knize uvádí na následujícím příkladu:

Pokud jste bombardováni, je dobré se schovat v bunkru. Ale nechtěli byste tam žít. Pokud byste tam žili, přišli byste o radosti a zázraky běžného života. Nezáleží, jak důležitá byla zeď pro váš život v době, kdy vznikla. Budete schopni žít šťastnější a propojenější život, jakmile ji strhnete.

Co mne v knize Emoční kód nejvíce zaujalo, je tabulka emočního kódu, která umožní při terapii přesnější identifikaci uzamčené emoce.

K tomu, abychom dokázali se svými uvězněnými emocemi něco udělat, je potřeba pracovat s podvědomím. Naše podvědomí přesně ví, co naše tělo a mysl potřebuje, abychom se uzdravili. Pomocí kineziologie je možné znovu získat informace z podvědomí pomocí testování svalového napětí a následně s nimi pracovat – viz stránka Co je to kineziologie.